Jan Skácel ÚNOR Tak to je únor, černý tvrdý měsíc. A se sněhem, co dávno není bílý. A s vodou roztříštěnou v nízkých řečištích, když mrazy udeřily. A hrozně vychrtlí jsme touhou po jaru. I oči pohubly nám jako boky laní. Ve snách se děsíme, že jestli jaro přijde, zůstanem opodál a budem nepoznaní.
Karel Toman LEDEN Po cestách zavátých a po silnicích rod opuštěných bloudí. Sychravé zimy dlátem bolestí monogram bídy ryly v jejich tělo, a tak jdou světem. Vyjde-li hvězda, pro ně nesvítí. Betlém jim shořel. Jen v bludných kruzích šlapou boží zemi a jíní stéká jim chladnými krůpějemi po tvářích dětsky vzpurných. Hospodu teplou večer jim […]
